V první variantě jsem se zabýval vztahem budovy novostavby ke svému okolí, experimentoval s měřítkem, polohou a charakterem veřejných prostor. Samotnému návrhu předcházel urbanistické zamýšlení nad místem a jeho významy, také ale řešení pěší a hromadné dopravy.
Ze zadání "instituce" jsem se rozhodl pro návrh souboru budov Národní Galerie. Ta zvítězila na úkor ministerstva - mého původního favorita. Soubor ministerských budov jsem ale vyloučil z obavy před vytovřením monofuknční čtvrti.
Tento soubor by měl účinně doplnit síť budov NG rozmístěných po celém městě, což vnímám jako hodnotný charakterový prvek této instituce. Budova nemá tedy nahradit žádnou z těch stávajících, ale doplnit systém o budovu pro výstavy moderního umění a soch. Zamýšlel jsem se rovněž nad sérií doprovodných provozú k národní galerii - prostory pro děti, místo pro tanec, hudbu, a podobně. Celou strukturu jsem pak chtěl vhodně doplnit bydlením a prostory pro práci tak, aby vznikla silná a rovnoměrně vytížená lokalita, která nebude trpět nárazovostí v rámci své vytíženosti - stále bude proč sem chodit...
Tři hlavní objemy NG byly propojeny v podzemí společným foyer s pokladnami a šatnami, na plácku uprostřed vznikla chráněná zahrada, která rámovala výhled do reliktů historické struktury původních mlýnů.
Jeden ze tří objemů galerie byl m
ostním pilířem, který se natahoval přes řeku, čímž boural linearitu nábřeží a svým vzezřením dráždil návštěvníky i kolemjdoucí - je to relikt nedostavěného mostu? Socha? Je pozice náhodná nebo zcela jasně daná? Myšlenka této struktury měla být provokací, ale také odkazem na původní mlýny, které se na tomto místě velice piktoreskně a malebně natahovaly do řeky.
V první variantě jsem se také snažil osvojit si měřítko programu, a najít ideální měřítko pro celý park Lannova. v Dnešní době se totiž měřítko parku velmi vymyká měřítku okolního města, a svou severní orientací to není místo oblíbené ani hojně užívané. Mou úvahou tedy je tyto negativa minimalizovat a potlačit - najít adekvátní míru zastavěnosti proto, aby bylo místo přiměřeně vytížené a příjemné k pobývání. Veřejná prostranství potřebují rovněž měřítko lidské.
Vedle zmíněné zahrady a úpravy předpolí mostu vznikla ještě dvě drobnější náměstí, jedno orientované k řece mezi muzei, a jedno ryze městské, hledající svou inspiraci na blízkém Peterském náměstí, Toto náměstí by se mohlo do budoucna stát místem rušného městského života, neboť by se zde mohla křížit linka metra D s tramvajemi.
Komentáře
Okomentovat