Přeskočit na hlavní obsah

Varianta 2 - Na vodě

V druhé variantě jsem se opět snažil najít odpověď na to, jak se vypořádat se striktní linearitou parcely danou linkou nábřeží a hranou zástavby. 

Koncepce


Inspirace původními mlýny a ostrovy byla v tomto případě daleko přímočařejší než ve variantě první. Využil jsem toho, že ještě před regulací nábřeží se lokalitě nazývalo Velké Benátky, a rozhodl se vodní prvek v podobě říčního regulovaného kanálu do místa vrátit.



Návrh nepředstavuje složitou změnu regulace celého nábřeží, ale vytváří krátký vodní kanál, který je v případě povodně možné na svém konci i začátku zcela uzavřít. Koncepce rovněž vytváří hypotézu, jak by mohl kanál pokračovat dále až směrem ke Karlínu, nicméně ji dále nerozvíjí, pouze pojmenovává tento potenciál. Vodní kanál v řešeném území se může v budoucnosti stát součástí tohoto většího celku, ale může zároveň fungovat zcela nezávisle.  Hlavním inspiračním zdrojem byla malostranská Čertovka.


Cílem druhé varianty je vytvořit si matrici kvalitního a celostního urbanistického řešení s přibližnými objemy a funkčním členěním budov. Vnitřní fungování budov je abstrahováno do rozdělení nejdůležitějších funkcí, návazností a určení podlažnosti. programu jako celku se budu věnovat až v širším rozpracování práce.


Rozvržení programu

 Návrh 



Vodní kanál je navržený rovnoběžně s ulicí Lannova, hladina kanálu je ve stejné výšce jako ta říční, čili průměrně 6 - 9 metrů pod úrovní terénu parcely, dle posuzovaného místa. 

Ve snížené úrovni okolo kanálu vzniká síť veřejných prostranství, ty se nacházejí 2 metry nad hladinou kanálu při běžné výšce hladiny. Vzniká tak hodnotná a měřítkově velice přívětivá dvouúrovňovost, dávající příležitost vzniku lávek, schodišť, průchodů, drobných náměstíček a plácků. Do místa je vnesen lidský rozměr. Klíčové pro návrh je propojení museí s náplavkou, nábřežím i okolní Petrskou čtvrtí. Důraz byl kladen na intuitivní prostupnost a přitom útulnou uzavřenost místa.




Práce s objemy a jejich funkce 


Objem výstavního prostoru  v ústí Revoluční ulice je směrem do náměstí pouze jednopodlažní (druhá úroveň je z tohoto pohledu skrytá, orientuje se směrem ke kanálu). Nízká hmota dobře komunikuje s původní historickou zástavbou. 

Východně od jednopodlažního objemu se nachází subtilní vertikála depositáře, na kterou navazuje druhá, tentokrát dvoupatrová výstavní budova. Obě galerie jsou propojené v úrovni kanálu, kde se nachází foyer společný pro obě budovy. Toto místo je přístupné jednak monumentálním schodištěm vedeným převýšenou sloupovou arkádou také pak přes mostek a krytým schodištěm směrem s Petrské čtvrti. K foyer se dá samozřejmě dojít i z východu přes galerijní park. 

Galerijní park je přímo propojený s náplavkou sítí rovnoměrně rozmístěných průchodů, je jakousi městskou oázou, otevřenou na jih a chráněnou od severu dvojicí bytových domů, přesto je nábřeží s tímto parkem dobře propojené. V patě těchto domů se nachází lineární podzemní parkoviště, v místě směrem do parku je možné nahradit parkovací stání jednoduchým nájemním prostorem pro různé dílny, občerstvení a podobně. Zcela na východní straně je pak prostranství uzavřeno poslední výstavní budovou, která má v tomto případě vlastní vstupní zázemí i depositář. 

V přízemí všech výstavních budov se nachází provozy, které nejsou tolik choulostivé v případě povodní, přesto to nejsou provozy ryze komerční, jsou součástí galerijního provozu.

Vizualizace







Pohled a kontextový zákres








Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Varianta 1 - hledání identity pro novou pobočku národní galerie.

 V první variantě jsem se zabýval vztahem budovy novostavby ke svému okolí, experimentoval s měřítkem, polohou a charakterem veřejných prostor. Samotnému návrhu předcházel urbanistické zamýšlení nad místem a jeho významy, také ale řešení pěší a hromadné dopravy. Ze zadání "instituce" jsem se rozhodl pro návrh souboru budov Národní Galerie. Ta zvítězila na úkor ministerstva - mého původního favorita. Soubor ministerských budov jsem ale vyloučil z obavy před vytovřením monofuknční čtvrti. Tento soubor by měl účinně doplnit síť budov NG rozmístěných po celém městě, což vnímám jako hodnotný charakterový prvek této instituce. Budova nemá tedy nahradit žádnou z těch stávajících, ale doplnit systém o budovu pro výstavy moderního umění a soch.  Zamýšlel jsem se rovněž nad sérií doprovodných provozú k národní galerii - prostory pro děti, místo pro tanec, hudbu, a podobně. Celou strukturu jsem pak chtěl vhodně doplnit bydlením a prostory pro práci tak, aby vznikla silná a rovnomě